„Přijetí Etického kodexu AIA v této podobě považuji za velmi důležitý krok. Nyní má asociace v ruce jasný návod jak posuzovat došlé podněty a stížnosti na neetické chování a postupy jak u členských firem AIA tak také stížnosti na ostatní společnosti podnikající na českém inkasním trhu. Je to významný posun k plnění jednoho z cílů AIA, jímž je kultivace českého inkasního trhu.  Dodržování principů Etického  kodexu  může zároveň sloužit jako kritérium pro zadavatele a klienty inkasních agentur, jak si vybrat vhodného obchodního partnera pro správu a inkaso svých pohledávek “, řekl Vladimír Gazárek, prezident AIA.

Etický kodex Asociace inkasních agentur existuje již od vzniku asociace v roce 2002, jeho původní verze obsahovala ovšem pouze pět stručných bodů:

„Při vědomí důležité společenské role se firmy sdružené v Asociaci inkasních agentur zavazují dodržovat následující pravidla:

1. Všechny státní a místní zákony a nařízení budou přísně dodržovány.

2. Osobní nedotknutelnost dlužníka bude respektována za každých podmínek.

3. Obchod bude veden cestou rozvíjející a podporující respekt a důvěru v činnost inkasních agentur.

4. Všechny získané informace budou předmětem  ochrany dat .

5. Případy  ve správě inkasních agentur budou spravovány rychle, výkonně a profesionálně.“

Tento výčet pravidel se ukázal pro praxi nedostatečně konkrétní pro posouzení jednotlivých případů a situací. AIA se proto rozhodla jasně definovat jaké chování a přístupy na českém inkasním trhu jsou z hlediska etiky přípustné či nepřípustné, a které jsou pro členy povinné.

Při tvorbě Etického kodexu AIA byl tedy zohledněn etický kodex mezinárodního sdružení FENCA, jímž je AIA členem a zároveň byly postupně zapracovávány, jednotlivé případy, zkušenosti a praktická zjištění jednotlivých členů AIA. Výsledkem je tedy rozšířená komentovaná verze Etického kodexu AIA, na jejíž podobě se jednomyslně shodli všichni členové AIA  a zároveň se zavázali tato etická pravidla dodržovat.

Etický kodex AIA definuje mimo jiné, v jakou dobu a jakými způsoby lze kontaktovat dlužníka, jak lze nákladat s informacemi a komu a jak sdělovat informace týkající se dlužníků, je řešena také problematika nákladů na inkaso, definuje povinnosti inkasních agentur nad rámec zákona aj. Komentovaná verze Etického kodexu Asociace inkasních agentur je  zveřejněna na webových stránkách www.aiacz.cz

„ Komentovaná verze Etického kodexu AIA je nyní platným a závazným dokumentem pro všechny členské firmy Asociace inkasních agentur, zároveň je ovšem nutno podotknout, že tento dokument chápeme jako otevřený výčet pravidel etického chování na českém inkasním trhu. Očekáváme, že se Etický kodex bude v budoucnu rozšiřovat a měnit a reflektovat tak nejen změny v zákonech ČR, ale také doporučení Evropské unie a zároveň potřeby českého inkasního trhu“, řekl Radek Laštovička, viceprezident AIA.

Ač tyto společnosti slibují, že dlužníkům pomohou, ve skutečnosti dlužníkům většinou taková pomoc spíše ublíží a uvrhne je do ještě horší situace. Peníze, které mohli dlužníci splácet svým věřitelům, tak zmizí jinde a pokud by dlužníci vypověděli mandátní smlouvu s „pomocníkem“, musí zaplatit ještě vysoké smluvní pokuty.

Uvedené společnosti většinou na základě plné moci kontaktují stávající věřitele s nabídkou hrazení nižších splátek než doposud. V této souvislosti je třeba upozornit na právní aspekty tohoto podnikání. Podle § 493 občanského zákoníku platí, že závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud není v občanském zákoníku stanoveno výslovně jinak. Věřitelé dlužníků tak nemusí mít a obvykle ani nemají pochopení pro skutečnost, že je jim placena výrazně nižší splátka úvěru či půjčky a pokud částka po splatnosti přesáhne stanovenou míru, může být celý dluh naráz zesplatněn, což bývá běžně spojeno i se sankcionováním dlužníků (úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty). Věřitelé se pak svého nároku po dlužnících domáhají prostřednictvím žaloby a následně i exekuce a nic na tom nemění skutečnost, že dlužník uzavřel jakousi mandátní nebo obdobnou smlouvu se společností, která mu slíbila, že se s věřiteli dohodne na nižším splácení. Věřitelé totiž s obdobnými společnostmi většinou ani nekomunikují a nemají na jejich (často nevýhodných) řešeních zájem. Pochopitelně se najdou i výjimky, ale pokud má dlužník věřitelů více, je minimální šance, že by na snížení splátek přistoupili všichni věřitelé.

Nutno zdůraznit, že dlužník platící „pomocníkovi“ odměnu za údajné řešení jeho problémů, by se dokonce mohl za určitých podmínek dopouštět trestné činnosti. Trestní zákon totiž v § 256a pamatuje na zvýhodňování věřitelů trestem odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem. Tento trestný čin pak obsahuje i nový trestní zákoník účinný od 1.1.2010. Pracovníci uvedených společností mohou tento trestný čin spáchat společně s dlužníkem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona. Z veškerých plateb od dlužníka se totiž tyto společnosti uspokojí přednostně a v plné výši, zatímco na ostatní věřitele se dostane pouze to, co zbude a tím jsou ostatní věřitelé znevýhodňováni.

Navíc je klamavé i to, že dlužníkům je nabízeno oddlužení. Oddlužení zná náš právní řád pouze v rámci insolvenčního zákona, kde jsou jeho podmínky přesně stanovené a platby se poměrně dělí mezi jednotlivé věřitele. Na plnění dohlíží soud, který může po pěti letech odpustit dlužníkům zbytek dluhů. To ovšem není možné v případě uvedených společností, když výsledkem jejich „oddlužení“ jsou ve většině případů další dluhy a zvýšení dluhů existujících.

V internetových diskuzích (zde konkrétně www.poradte.cz) je množství lidí, kteří podobným společnostem naletěli: „Z dluhu 360.000 Kč mám přes 400.000 Kč. Poslala jsem jim peníze, že je pošlou bankám, nic neposlali a banky mi daly smluvní pokuty a jedna i na exekuci. Mám po jejich pomoci dluh o 70.000 Kč větší.“, píše jedna z diskutujících. „Zjistili jsme, že nás taky akorát dostali do dluhů a teď čekáme, že budeme mít exekuci. Všechno jsme si ověřili – vůbec nejednali s věřiteli o snížení splátek a přitom nám tvrdili, že je vše vyřízené.“, uvádějí další diskutující. „Žádný věřitel nespolupracuje. Za jeden měsíc mě zadlužili tak, jak jsem nebyla.“, líčí svoji situaci další diskutující.

Je tak třeba být obezřetný před nabídkami těchto společností. Nabízená pomoc může často skončit tím, že situace dlužníka se ještě zhorší v důsledku vzniku dalších závazků vůči společnosti, která nabízela původně „pomoc“ s dluhy. Jediným spokojeným subjektem nakonec, ve většině případů bývá, nikoliv dlužník, ani původní věřitel, ale společnost, která vyinkasuje od dlužníka své odměny.

Kongresu FENCA v Athénách se zúčastnilo téměř 200 zástupců sdružení a asociací reprezentující inkasní agentury a partnerské organizace z více než 20 zemí Evropy, USA, Asie a Afriky. Mezi 17 členskými zeměmi měla své místo i čtyřčlenná delegace zástupců České republiky z Asociace inkasních agentur (AIA). Rekordní účast na kongresu potvrzuje rostoucí zájem o společné řešení otázek inkasního trhu v rámci Evropy.

Hlavním tématem kongresu byla evropská legislativa, zejména z pohledu právní úpravy nároku věřitelů na úhradu nákladů vymáhání a problematika ochrany osobních údajů v kontextu transferu dat přes hranice a využití těchto dat. Rovněž byla diskutována témata jako například specifika inkasa pohledávek v Řecku v souvislosti se současnou krizí státních financí a vliv této krize na dlužníky a inkasní agentury, byly řešeny i otázky image inkasního byznysu apod.

Účastníci kongresu shodně potvrdili, že nárůst počtu pohledávek byl zaznamenán zejména v oblasti B2C, zároveň ovšem klesá vymahatelnost těchto pohledávek. Dalo by se očekávat, že s růstem počtu pohledávek vzroste inkasním agenturám výnosnost, ale v evropských zemích tomu tak není. Příčiny vidí odborníci v nárůstu konkurence, ve zpřísnění inkasních pravidel, v horší vymahatelnosti pohledávek a v některých zemích je další příčinou i neregulovaný inkasní trh.

Inkasní agentury v České republice pocítily všechny zmiňované evropské trendy. Zároveň lze říci, že Česká republika je v inkasních službách a správě pohledávek srovnatelná s ostatními evropskými zeměmi, zejména co se týče používaných metod a způsobů vymáhání.

1. Musí mít rozhodnutí soudu
Ten, komu dlužíte (věřitel), musí mít nejdříve v ruce rozhodnutí soudu, podle kterého může majetek vymáhat. Vy jako dlužník se přitom vůbec nemusíte dozvědět, že jste souzeni. Usnesení o nařízení exekuce uvidíte až ve chvíli, kdy je soudem rozhodnuto. Dostanete takzvanou výzvu k dobrovolnému zaplacení, a když své závazky vyrovnáte do 15 dní, zaplatíte jen půlku nákladů exekutora.

2. Hledá peníze na účtech a u zaměstnavatele
Když po výzvě dluh nezaplatíte, exekutor se nejprve snaží zjistit, jestli nemáte peníze na bankovním účtu. Pokud ano, tak ho zablokuje. Zjistí, kde jste zaměstnaní, a nařídí srážky ze mzdy. Když vlastníte nějakou nemovitost, udělají záznam do katastru nemovitosti (zřídí exekutorské zástavní právo).
Musíte se tedy smířit s tím, že vám jednoho dne bankomat odmítne vydat hotovost a na výplatní pásce budete mít jen minimální částku na přežití. Nedozvíte se to předem, abyste nemohli peníze nikam “zašít”.

3. Navštíví vás doma, a to i když tam nejste
Pokud nestačí k uhrazení dluhu vaše peníze na účtu, rozhodne exekutor o provedení takzvané mobiliární exekuce - laicky řečeno, navštíví vás doma. A nepůjde o zdvořilostní posezení u kávy.
Jestli si myslíte, že zabavení majetku zabráníte tím, že nebudete doma, jste na omylu. Exekutor může vniknout do bytu i bez vaší přítomnosti. Aby se tam dostal, přivede si zámečníka. Ze zákona u toho nemusí být policisté.
Exekutoři v první chvíli vycházejí z toho, kde jste trvale hlášeni, ale neznamená to, že když tam nebydlíte, že vás nenajdou. Trvalý pobyt je pouze evidenční adresou, podstatné a rozhodující je místo, kde se doopravdy zdržujete. Stačí pak jméno na zvonku nebo když vám na danou adresu chodí pošta.

4. Označí vše, co uzná za vhodné
Když se soudní vykonavatelé dostanou do bytu, ať už s vámi či sami, začnou sepisovat majetek a zabavené věci pak označí žlutou samolepkou. Většinou si celý průběh exekuce točí na video, aby v budoucnu nemohlo dojít ke spekulacím, že porušili zákony.
V první řadě jdou po nejcennějších věcech, jako je auto, motorka a nadstandardní vybavení domácnosti. Neoznačí jen věci osobní a nezbytně nutné k životu. Pokud prodej zabavených věcí nestačí k umoření dluhů, může exekutor zabavit dům nebo byt.
Exekutor smí zabavit všechny věci, o nichž se domnívá, že patří dlužníkovi. Pokud máte doma sousedovu promítačku, nejspíš i na ní se ocitne žlutá nálepka. Soused pak musí oznámit chybu exekutorovi a doložit doklady, že promítačka je skutečně jeho.
Soudní exekutor může rozhodnout o vyloučení věcí z exekuce. Pokud to neudělá, lze tuto záležitost řešit u soudu, podáním takzvané vylučovací žaloby. Svá tvrzení však bude muset dokázat nejlépe písemnými důkazy, případně svědecky. Nebudou-li však k dispozici přesvědčivé důkazy, soud žalobu zamítne a exekuce se jenom zdrží a prodraží.

5. Odveze věci do skladu a dá je do dražby
Soudní vymahači přijedou většinou už rovnou s nákladním vozem, aby zabavený majetek hned odvezli.
Zabavené věci exekutor vydraží. Většina úřadů má informační web, kde se dozvíte o všech dražbách, například www.exekuce.cz. Existuje i Portál dražeb nemovitostí pod správou Exekutorské komory ČR (www.portaldrazeb.cz).
Movité věci se prodávají v dražbě za třetinu odhadní ceny, nemovitosti pak za dvě třetiny odhadní ceny. Pokud se některé položky nepodaří vydražit, jdou do dražby opakovaně, přičemž se jejich cena snižuje.
Pokud máte doma cenné věci (třeba nějakou sbírku), mohlo by se stát, že ve dražbě budou prodány hodně pod cenou. Můžete navrhnout, že prodáte svůj majetek sami, a tím uhradíte pohledávku i náklady exekutorovi. Souhlasit musí v tom případě i věřitel a na vás nesmí být zároveň nařízena další exekuce. Cena, za kterou se váš majetek bude prodávat, bude stanovena znaleckým posudkem (ten samozřejmě zaplatíte).

6. Vyžádá si odměnu a nebude malá
Kolik zaplatíte kromě svého původního dluhu navíc, je přesně dané ve vyhlášce o odměnách exekutorovi. I když je původní dluh v řádech stokorun, kvůli nákladům na exekuci zaplatíte minimálně 7 800 korun. Protože však platíte za každý úkon, který exekutor udělá, tak zbytečné prodlužování, opakovaná hledání a zjišťování majetku, znalecké posudky výslednou částku ještě citelně prodraží.
Pokud si věřitel vezme ještě navíc advokáta, musíte zaplatit i jeho. Odměna advokáta je srovnatelná s odměnou exekutora.

Kolik zaplatíte exekutorovi

Odměna za provedení exekuce je 15 procent z vymožené částky, minimálně tři tisíce korun

Paušální částka na výdaje 3 500 korun (když exekutor doloží výdaje vyšší, zaplatíte víc)

Příklad: u dluhu 500 korun platíte tři tisíce korun jako odměnu exekutora + 3 500 korun za paušální náklady exekutora a k tomu ještě 20% DPH, celkem tedy 7 800 korun, při dluhu 100 tisíc korun pak náklady přesahují částku 22 tisíc korun (za předpokladu, že exekutor dosud neučinil žádné úkony, jinak se částka značně zvyšuje).

Některé další částky za úkony
Odměna za vyklizení je 10 tisíc korun za každou nemovitost, byt nebo místnost.
Náhrada za ztrátu času ve výši 50 korun za každou započatou čtvrthodinu za cestu do místa exekuce.
Náhrada za doručení písemnosti, pokud ji doručí exekutor sám, 50 korun.
Dlužník platí poplatky vždy podle vyhlášky. Pokud si věřitel s exekutorem sjedná smluvní odměnu, platí případný rozdíl věřitel.

Povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení
Dle původní právní úpravy bylo povinností dlužníka zahájit insolvenční řízení ze dvou důvodů: buď při předlužení (pokud měl dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšoval hodnotu jeho majetku), nebo z důvodu platební neschopnosti. Nyní již nemá dlužník povinnost podat na sebe insolvenční návrh pouze při předlužení. Do insolvenčního řízení tak nemusí zbytečně vstupovat subjekty, jejichž majetková situace sice odpovídá definici předlužení, které však provozem svého podniku generují dostatečný “cash flow“ (peněžní tok), dovolující jim překonat krizi jinými způsoby. Nadále tedy má povinnost podat insolvenční návrh jen ten dlužník, který má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

Oddlužení
Změny doznalo i oddlužení. Novinkou je, že dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Za podmínky, že s tím projeví věřitelé souhlas, může soud takovému návrhu vyhovět, což dle původní právní úpravy možné nebylo. Novela též zavedla to, že je-li majetek dlužníka zajištěn, nemusí nutně dojít ihned ke zpeněžení dlužníkova majetku, který je zastaven ve prospěch věřitelů. Práva zajištěného věřitele se tak modifikují, oproti původní úpravě, podle které bylo zpeněžení předmětu zpeněžení obligatorní. Není-li tedy okamžité zpeněžení zajištění v zájmu zajištěného věřitele (v daném místě a čase to pro něj může být např. ekonomicky nevýhodné), není třeba, aby k tomu byl zákonem „nucen“. Ke zpeněžení, souhlasí-li s tím zajištěný věřitel, může tedy dojít i později.

Omezení možnosti jednostranného započtení
Věřitelé dlužníka budou po dobu trvání moratoria a v době po zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku omezeni v možnosti jednostranného započítávání svých pohledávek proti vzájemným pohledávkám dlužníka. Zákonný zákaz započtení pohledávek se ruší, jakmile je jisté, že sanační forma řešení dlužníkova úpadku nepřichází v úvahu. Cílem tohoto opatření je zabránit tomu, aby v době, kdy dlužník činí kroky k překonání hrozícího úpadku nebo k prosazení sanačního (nelikvidačního) způsobu jeho řešení, nebyl jednostrannými zápočty zbavován prostředků nezbytných k zajištění chodu podniku.

Pojistkou proti nepřiměřené tvrdosti zákona co do omezení započtení je možnost insolvenčního soudu předběžným opatřením učinit výjimku ze zákonného zákazu započtení nebo naopak započtení pro určité případy nebo pro určitou dobu zakázat tam, kde je insolvenční zákon nezakazuje. Určujícím kriteriem pro nařízení takového předběžného opatření je, že neodporuje společnému zájmu věřitelů.

Některé další změny
Insolvenční řízení u společností tvořící koncern bude dle nové úpravy řešit jeden soudce a případně jeden insolvenční správce. Cílem je procesní koncentrace řízení s pozitivními dopady na rychlost řízení a koordinaci informací a postupů v řízení. Novinkou dále je, že u reorganizace budou moci dlužník a věřitelé navrhnout soudu osobu insolvenčního správce již na samém počátku – v předloženém reorganizačním plánu. Dalším zákonem, který byl v souvislosti s přijetím novely insolvenčního zákona změněn je zákon o soudních poplatcích. Změna spočívá v tom, že návrh na moratorium (ochrana před věřiteli) bude od soudního poplatku osvobozen; dosud činil soudní poplatek 50 000 Kč.

“Ve skutečnosti je dlužníků ještě více, protože podle našeho odhadu je takzvaných nepravomocných exekucí zhruba 300 až 400 tisíc,” řekla iDNES.cz mluvčí Exekutorské komory Monika Zajícová.

Podle Jiřího Proška, viceprezidenta Exekutorské komory ČR, se však rovnítko mezi počtem dlužníků a počtem exekucí dát nedá. V evidenci jsou zachyceny také exekuce na firmy a řada lidí prochází více než jednou exekucí. Komora eviduje také případ člověka, na kterého je uvaleno 82 exekucí a počet těchto vícečetných exekucí roste.

Podle Proška tak v průměru prochází exekucí zhruba 4 procenta obyvatel Česka.

Dluhy nesplácejí mladí lidé a důchodci

Do dluhové pasti upadají nejčastěji mladí lidé ve věku od 20 do 35 let a také důchodci. Potíže se splácením mají také lidé se základním vzděláním a nižším sociálním postavením. “Tito lidé si neumí se svými dluhy poradit. Nevědí ani, kam se mají obrátit o radu,” upozorňuje mluvčí.

Za zhruba třetinou exekucí stojí přitom drobné dluhy v řádu několika stokorun, jako jsou třeba pokuty dopravnímu podniku nebo městským policistům, poplatky obcím za svoz odpadků či penále zdravotním pojišťovnám.

Obce se “obuly” do vymáhání dluhů

Vymáhat dluhy je ale drahé, takže v okamžiku exekuce se původní nízká částka vyšplhá přes deset tisíc korun, upozorňuje mluvčí s tím, že počet těchto případů bude kvůli krizi ještě růst.

“Krize způsobila to, že rozpočty obcí jsou napjaté, a tak se například municipality snaží čím dál tím více vymoci staré pohledávky,” vysvětluje Zajícová.

Loni soudy nařídily podle odhadu komory zhruba 700 tisíc exekucí. Přesnější čísla budou známy na přelomu měsíce. Předloni soudy nařídily 554 tisíc exekucí, o rok dříve 428 tisíc, připomněla ČTK.

Exekucí přibývá, věřitelé se ale k penězům dostat nemusejí

Ačkoliv jsou úřady i lidé při vymáhání aktivnější, podle Exekutorského úřadu Přerov Tomáše Vrány se přitom nedá počítat s tím, že se věřitelé ke svým penězům snadno dostanou.

“Počet nařízených exekucí neodpovídá vymoženým prostředkům vzhledem ke špatné sociální situaci dlužníků a nárůstu agendy vyplývající z novely exekučního řádu,” uvedl Robert Runták, ředitel přerovského úřadu, kterému loni vzrostl počet exekucí o šedesát procent na téměř 40 tisíc exekucí.

Vysoký nárůst podle něj dosvědčuje to, že zadlužování lidí a jejich následná neschopnost splácet dosahuje nebezpečných rozměrů.

Dále vidíme, že:

• pouze 24,8 procent firem nemá problémy s placením svých závazků či pohledávek
• u téměř 30 procent firem jde o desítky tisíc korun
• podle více než poloviny firem (54,1) se jedná o stovky tisíc korun
• každá desátá firma (11,9 procent) uvádí milionové objemy
• téměř každá druhá firma (47,6 procent) platí své faktury pozdě nebo žádá o odložení splatnosti kvůli nedostatku financí způsobených dopadem hospodářské krize na činnost podniku

Kde vidí řešení Hospodářská komora ČR? Její prezident Petr Kužel uvádí: “To, že se platební morálka takto výrazně zhoršila je pro nás nepříjemným překvapením a zároveň důkazem, že mnoho firem dnes skutečně čelí existenčním problémům způsobených dramatickým propadem objemu výroby a zakázek … nejlepším receptem jak úspěšně řešit současný stav zhoršující se platební morálky firem je změna režimu platby DPH, kdy firmy nemohou uplatnit odpočet DPH do doby, než zaplatí fakturu … v současné době by toto jednoduché opatření bylo velmi účinným a efektivním nástrojem pro zrychlení plateb a tím oživení cash-flow ve firmách. Na příjmovou stránku ze strany státu to nebude mít žádný dopad, ale fungujícím firmám to výrazně pomůže”.

Změna režimu DPH možná oživí cash-flow firem, avšak nedává odpověď na otázku, co dělat s pohledávkami po lhůtě splatnosti, aby byly minimalizovány ztráty věřitelů?

Současné období finanční a hospodářské krize charakterizuje ve vztahu k dlužníkům především prudké zhoršení jejich finanční situace. Druhotná platební neschopnost se u firem, které nemohou plnit své závazky stává běžným jevem. Mnozí dlužnici se v důsledku krize výrazně rychleji přibližují k hranici insolventnosti, ve srovnání s dobou před krizí. Ve světle negativních dlouhodobých prognóz dalšího vývoje krize se někteří podnikatelé rozhodují ukončit podnikání a vyhlašují likvidace. Například prodejci automobilů nebo stavební firmy.

Problematické pohledávky o značných finančních objemech v současných podmínkách ekonomické krize vznikají daleko častěji. Z analýzy struktury portfolia pohledávek většiny dodavatelů vyplývá, že podíl velkých pohledávek je podstatně menší, ale často však právě ony mají strategický charakter a to nejenom pro věřitele. Zaplacení velkého dluhu je mnohdy velmi složitým problémem i pro dlužníka. Každý dlužník snadněji zaplatí dluh ve výši pár desítek tisíc korun, než několikamilionovou částku.

V této souvislosti se pro věřitele stává stále významnějším faktor času.

Nesprávná volba cesty vymáhání pohledávek může přivést k tomu, že za dva-tři měsíce bude dlužník zcela neschopen zaplatit své závazky a pohledávka bude použitelná pouze k odepsání. Někteří věřitelé se obávají toho, že pokud předají pohledávku k vymáhání inkasní firmě, mohou narušit vztahy s odběratelem. To je chybná úvaha z několika důvodů:

• mnozí dlužníci platí své závazky a nadále udržují normální partnerské vztahy s dodavatelem
• s dlužníky lze pracovat individuálně s respektováním doporučení klientů
• ve spolupráci s SAFIN INVEST je možno působit na dlužníky diplomaticky v několika fázích. V mnohých případech je tento přístup dostačující pro zlepšení platební morálky odběratele a ke klasickému vymáhání pohledávky běžnými prostředky SAFIN INVEST vůbec nemusí dojít
• permanentně působícím systémem se musí stát prevence vzniku pohledávek po lhůtě splatnosti

A hlavní otázkou, na níž si musí odpovědět každý věřitel sám, je prosté dilema – ztratit celou pohledávku příp. všechny finanční prostředky nebo udržet partnerské vztahy s nespolehlivým odběratelem.

Co je možno poradit věřitelům ve světle probíhající finanční krize?

1. Nevymáhejte pohledávky sami. Jde o vysoce specifickou profesionální činnost
2. Nevymáhejte pohledávky soudní cestou. Je to velmi dlouhý a neefektivní proces
3. Neposkytujte svým dlužníkům čas a prostor pro vznik nedobytných pohledávek! Pokud Vám dlužník neplatí, svěřte se včas do rukou profesionálů